O nás

DSC_7597a DSC_7623a

O nás aneb kdo to je ta Splašená a Blažena(á)?

Před dávnými a dávnými lety, v dobách tak temných, že se pašoval i toaletní papír, banány byly jen na Mikuláše a do škol se nesměla nosit trička s anglickými nápisy, se narodily dvě překrásné a inteligentní blondýnky. A byly velmi statečné. Přežily, že je rodiče přebalovaly do látkových plen, povinný sestřih ála hrnec, pletené kamaše a důchodky. Kupodivu jim neslezly vlasy po trvalé ze čpavku, nevypadly plíce po Stařenách bez filtru, neosleply po Čuču a všechny orgány vydržely i výbuch v Černobylu. Cinkaly klíči na Václaváku a věřily v lepší zítřky. Vdaly se a měly děti a pořád věřily v lepší zítřky a i v to, že z nich jednou něco bude. A teprve pak se potkaly. V blbým věku… A zjistily, že ještě pořád nevědí, co přesně chtějí a ke všemu občas ještě věří, že něco dokážou, vždyť je relativně čas… Tak daly svoje inteligentní blonďaté hlavy dohromady a vymyslely tenhle blog. Ale ne jen tak ledajaký. Žádné ušlechtilé rady deprimované novinářky, která sedí doma v županu a píše o tom, že být zralá, uvědomělá žena je přeci fajn. Žádné rady, jak je přeci skvělé, když žena umí stárnout s noblesou. Splašená Blažena totiž moc dobře ví, že to není pravda! Splašená Blažena moc dobře ví, že když se dívá do zrcadla tak nevěří vlastním očím. A mrmlá si asi něco v tomhle smyslu: „Jak se tohle stalo? Co to je za xicht? Vždyť v hlavě to je pořád stejný. Jako mám se oblíkat už jako babka?“ Splašená Blažena je totiž stejná jako vy. Ano jako vy ženy splašený i blažený, který nechcete mít přízvisko „zralá žena“, ale „pěkná baba“ a nemusíte se stydět za to, že máte mladý sexy mozky, blbý nápady a ještě pořád právo na to být nevyrovnané. Tady si přijdete na své! Splašená Blažena na vlastní kůži vyzkouší různé omlazovací procedury a ukáže vám, jak vypadá. Splašená Blažena vyzkouší i spoustu dalších věcí a všechno vám naservíruje bez zbytečných skurpulí a skrytých reklam. Splašená Blažena vám napíše, co všechno zažila a to budete valit oči. Splašená Blažena vás seznámí úplně se vším, co byste chtěli, ale i nechtěli vědět (měkké i, protože pár zvědavých mužských se určitě taky najde). Splašená Blažena chce, aby rozehnala vaše depky (někdy i svoje) a vyčarovala vám na tváři úsměv, protože tím se opravdu mládne. Ukáže vám svět objektivně objektivem a předvede, že vlak bude mít co dělat, aby Splašenou Blaženu vůbec dohonil.

 _DSC7562a_DSC7433a

Rozhovor se Splašenou Blaženou:

J: Co sis o mně myslela, když ses se mnou seznámila?

S: Že na to kolik ti je, vypadáš dobře.

J: To je hezký, ale jak jsi věděla, kolik mi je?

S: Vygooglovala jsem si tě.

J: To je tvoje profesionální deformace, ne?

S: Přesně tak, takže se dostáváme oslím můstkem k tomu, co chceme, že jo.

J: Jasně, teď by mohlo být čtenářům jasný, že jsi redaktorka, která si všechno zjišťuje a co si nezjistí, tak si to vymyslí.. Takhle to chodí i ve zprávách, kdes dělala?

S: Na tuhle otázku nejsem kompetentní odpovídat.

J: Aha. Tak jako redaktorka by ses spíš měla ptát ty, ne?

S: Když jsi mě viděla poprvé, taky sis myslela, že vypadám dobře?

J: První, co jsem z tebe viděla, bylo obrovský břicho a já si řekla, sakra, snad mi tu neporodí.

S: A pak, když jsme spolu začaly spolupracovat?

J: Tos zase přišla se svojí nedávno narozenou tryskomyší, která mi lezla po ateliéru neskutečnou rychlostí, takže jsem neměla moc času si tě prohlížet.

S: Chci se konečně dostat k tomu, že jsme se seznámily při spolupráci na charitativním kalendáři, aby bylo vidět, že máme dobrý srdce.

J: To nebyl žádný novinářský oslí můstek..

S: Nebyl, jdu rovnou na tělo. Co třeba tenhle dotaz: To vás učili v New Yorku svlíkat celebrity?

J: Tomu se říká inspirace, víš? V New Yorku nás učili fotit. A nevypadalo to, že by se ti kdy moje inspirace nelíbila.

S: Tak teď to už čtenáři pochopili, co jsme zač, ne? Prozradíme ještě něco ze soukromí?

J: Já přiznávám jednoho manžela, dva syny v pubertě a psa.

S: Já jednoho skoromanžela, protože my žijem jako moderní mladý pár na psí knížku se čtyřmi psy, jednou puberťačkou a

2, 5 letým synem (v r. 2014).

J: Možná bysme taky měly říct, jak jsme přišly na Splašenou Blaženu.

S: Myslím, že jsme se přepracovaly.

J: A přehřály.

S: A řekly si, že by bylo skvělý udělat spolu blog.

J: A tak slovo dalo slovo. A teď děkujeme tomu nahoře, že naše cesty spojil dohromady.

S: Protože ten nahoře se moc rád baví.

S + J: Tak snad se budete bavit s námi. A když ne, tak dobře vám tak.

Autor: Jana Hozová a Simona Votyová

Fotografie: Štěpánka Paseková

 

DSC_7758a

 

A teď vážně:

_MG_6332_web

Simona Votyová

V médiích se pohybuje téměř 15 let. Jako redaktorka spolupracuje s vydavatelským domem Bauer Media, několik let pracovala v TV Prima na pozici reportérky v hlavní zpravodajské relaci a podílela se zde na dalších pořadech. Spolupracovala na dokumentech a scénářích pro televizní tvorbu (např. Duše za sklem, O nás o lidech, Klub mazlíčků, Zlatá mládež). Dva roky byla moderátorkou pořadu Pohoda se Simonou a S námi nejste sami. Je autorkou námětu a textů písní k muzikálu Bílý dalmatin, který několik let hrálo divadlo Kalich. Je spoluautorkou knihy Nedávejte do hrobu motýla živého, která dostala ocenění Vládního výboru. Pro děti napsala knížku Dalmatin Barvička a připravuje Deník psa Piráta. Je také autorkou dětského písničkového kanálu Čiperkové. V roce 2011 se stala jednou z vítězek projektu Nadace Vodafone Rok jinak, díky kterému začala spolupracovat s organizací APLA, která pomáhá lidem s autismem. Pro organizaci dělala čtyři roky PR, organizovala benefiční akce a byla šéfredaktorkou Zpravodaje. V současné době spolupracuje s Českou televizí, pro kterou natáčí reportáže. Má dvě děti.

 

 

 

jana 8790web

Jana Hozová

Fotografii se naplno začala věnovat po absolvování rekvalifikačního kurzu reklamní digitální fotografie v roce 2005, kde ji zaujala hlavně portrétní ateliérová fotografie. Od ukončení studia se fotografování věnuje profesionálně. Provozuje vlastní fotografický atelier v Praze 7, kde se věnuje převážně portrétní, rodinné fotografii a aktům. Ve své tvůrčí práci klade důraz na zachycení osobnosti člověka, letmé okamžiky citů, emocí, radosti ale i smutku.

Ve volné tvorbě se v poslední době zabývá především fotografováním pohybu a to převážně tanečního. Na toto téma absolvovala speciální workshop v New Yorku.

Svoji tvorbu vystavovala v několika galeriích v Praze a okolí. Má dvě děti.

www.jhfoto.cz