Biomanželka: Jak dostat do muže něco zdravého k snědku

Jí přeci zdravě – na všechno si dává kečup ( jsou v něm přeci rajčata), občas si dá pizzu (je na ní přeci zelenina) a hamburger s plátkem salátu (salát je přeci zdravý). Nad tím, co jím já ohrnuje nos, i když to ani neochutnal. Řepa vypadá moc červeně, tofu moc rozplizle a cizrna moc kulatě.

Přiznávám, že můj přerod v bioženu byl pro mého muže šok. Byl zvyklý stravovat se především u benzínky a doma jsme mívali hranolky s rybími prsty, což považoval za vrchol mého kuchařského umění. Jednoho dne mi ale přeskočilo. Uvědomila jsem si, že jsem už velká holka a je na čase začít pořádně vařit a starat se o naše žaludky a především zdraví. Děti to naštěstí kvitovaly s nadšením (respektive syn je moc malý, aby pochopil, o co tu jde a dceři se má nová image bioženy fakt zamlouvá). Muž se ale mých kulinářských aktivit děsil. Moje přednášky o zdravém životním stylu ho nechávaly chladným a nadále se ládoval klobásou, i když jsem mu vygooglovala, že obsahují rakovinotvorné látky a jistě ho jednou zahubí. Nad nedělním obědem, kdy jsem servírovala dýňovou (rozuměj žlutou) polévku, kuskus se špenátem (není přeci zajíc), koláč z jáhel (fakt moc dobrý, ale co to tam je za divný kuličky?) většinou ohrnoval nos a pak dlouze zíral do ledničky a vyčítavě na mě. Aby dokázal, jaké se mu děje příkoří, ostentativně držel hladovku. Když už vypadal jako anorektik, rozhodla jsem se, že budu vařit jídla dvě. Pro něj (nezdravé blafy) a pro nás (zdravá jídla). Jenže víte kolik to zabere času? Nakonec jsem se rozhodla blufovat.

Jak oblafnout muže, aby jedl, to co chcete (a je pro něj dobré, i když mu to je fuk):

  • Nepřednášet! Přidané informace o tom, jak je jídlo zdravé, jeho složení, energetická hodnota a další cenné údaje většinou moc neoslní. Naopak, muž se často spíš zalekne a odsune talíř, aniž by ochutnal byť jen jednu lžičku. Jednodušší je postavit před něj oběd nebo večeři bez zbytečných komentářů a tvářit se nenápadně.
  • Mít připravenou milosrdnou lež. Samozřejmě, že pozná žlutou polévku, červené rizoto a zelenou kaši. Na jeho všetečné otázky odpovídám, že je tam koření a troška zeleniny, ale hlavně spousta masa. Za prvé to je pravda a za druhé to dál už většinou nerozpitvává, protože má hlad. Někdy blafuju i tak, že zeleninu mixuju a přidávám mu ji do omáček, karbanátků, masových kuliček… Nebo mojí specialitou jsou například cizrňáky. Dělají se stejně jako bramboráky, akorát z cizrny. A jak mu chutnají.
  • Necpat to do něj horem dolem. Když je patrné, že se talíř tváří až moc zdravě a potraviny na něm jsou na jeho černé listině, nemá cenu ho nutit. To ho příště akorát tak odradí a těžce vyšlapaná cestička důvěry ke zdravějšímu jídelníčku zase zaroste mechem a kapradím (a rukolou).
  • Nedělat ze zdraví drama. Zjistila jsem, že když si odpustím komentáře nad jeho a svým talířem, sám od sebe si všímá, co jím. Občas mu to nedá a nad svým jídelníčkem začíná přemýšlet. Například už sladí výhradně třtinovým cukrem, protože se někde dočetl, že je mnohem lepší než ten bílý (já mu to říkala už rok předtím, ale na to nereflektoval..). Vydírání typu, že ho jednou jistě schvátí nějaká příšerná nemoc, protože do sebe cpe ztužené tuky je jako bych na něj mluvila jazykem zulu.
  • Dopřát mu i ty jeho blafy. Tolerance je holt ve vztahu to hlavní. Když ji dopřejete jemu, dost možná se příště pokusí dopřát ji i vám. Aspoň u nás to tak funguje. Po mastných vepřových výpečcích si pak pošmákne na sušenkách z pohankové mouky a ještě je pochválí.
  • Dělat degustaci. „Potřebuje to trochu soli?“ ptám se ho například a do pusy mu šoupnu lžičku s něčím, co by nejspíš ani neochutnal. Dost často zjistí, že je to dobré a raději se už ani neptá, z čeho to je.

A hlavně všeho s mírou. Manžela asi nikdy nedonutíte chroupat po večerech nať salátu a zeleninové chipsy. Ať si klidně dá třeba přesolené brambůrky s miliónem éček. Strávit večer hádkou a nechat se otrávit dusnou atmosférou na zdraví taky moc nepřidá.

PS: A proč chtít, aby se dobře stravoval? No, aby nám déle vydržel, přeci…

 

Autor: Simona Votyová

Foto: Jana Hozová

_MG_0514a