Detox mozku je občas třeba

Hodně se všude dočteme, jak máme detoxikovat tělo. Čeho se v jídelníčku vyvarovat, kde ubrat, kde přidat, jak se pohybovat, a co slupnout za preparát, abychom byly totálně fit. Jenže zapomínáme na náš kolikrát frustrovaný mozek, který by potřeboval detoxikovat úplně nejvíc. Od jedovatých myšlenek především.

Mozek je velmi náchylný na to, že se ihned nakazí. Stačí, že se manžel tváří jako kakabus, když přijde z práce, a už nám to šrotuje v hlavě. Zvlášť, když na zdánlivě jednoduchou otázku: „Co ti je?“ Odpoví: „Nic.“ Mozek začíná okamžitě vytvářet hned několik variant scénářů, že by okamžitě mohl konkurovat televizní tvorbě nekonečných seriálů. Manžel má milenku. Manžela vyhodili z práce. Rodičům manžela se něco stalo. Manžel naboural auto. Manžel mě už nemá rád. A tak dále.

Většinou je ale scénář mnohem jednodušší. Například: manžel má hlad. Poznat se to dá, když zírá stokrát do lednice a vzdychá. Pochopení jeho trudné nálady nás však rozčílí do běla. Mozek se vaří. Já jsem byla taky celý den v práci, to si neumí udělat třeba míchaná vajíčka? Mně taky nikdo neservíruje jídlo pod nos. Dost často to na manžela vybalíme, přestože mlčel. Jenže náš mozek moc dobře vnímá i neverbální komunikaci. A už je zavařeno.

Mozek se samozřejmě zabývá i mnohem důležitějšími věcmi, než je prázdný žaludek. Cpeme mu horem dolem nejen naše starosti, ale i ty ostatních. Přemýšlíme nad tím, proč má kamarádka takovou smůlu na chlapy a jak jí pomoct. Že dcera píše právě písemku z matiky a vůbec jí to nejde, protože se geny nezapřou. Co z ní bude?

V mozku je samozřejmě uložena spousta pracovních i domácích povinností. Ale taky tam je naskládaná minulost, která se tu a tam vynoří znenadání, aniž by ji člověk čekal, natož rád viděl. Pro mozek je to další výzva. Hned přemýšlí. Kdybych tenkrát odpověděla tohle, mohlo se stát támhleto a nemusela bych být tady a dělat toto..

Mozek si láme naši hlavu nejen s tím co bylo, ale i s tím co nebylo. A taky s tím, co by mohlo být. Někdy odpovědi zná moc dobře, ale nechce je vědět. Někdy je nezná a snaží se na ně přijít pořád dokolečka. Mozek je zanešený a očistu by si každopádně zasloužil.

Hodně se radí, ať necháme vládnout místo mozku svoje srdce. Je to strašně otřepaná rada. Přesto funguje skvěle. Srdce nám jednoznačně poradí, co za vším stojí. I to, jak vnímáme manžela u ledničky. Moc dobře ví, že jsou to často jen žabomyší války, ale někdy tyto banální scénky prozrazují víc, než by si mozek chtěl přiznat. A někdy neznamenají naprosto nic, jenom, že je člověk unavený. Srdce to ovšem rozklíčuje hned. Jenže občas pravda bolí a tak je mozek přesvědčen, že když se v tom bude vrtat, vymyslí naprosto jinou realitu.

Nemusíme nad vším pořád přemýšlet a vařit si mozkové závity. Nic si nenalhávat, to bohatě stačí. Přiznat si, co nám dělá dobře, a co ne. Kdo nám dělá dobře, a kdo ne. Nejspíš moc neovlivníme, jestli dcera z matiky propadne, ale víme, že ji budeme milovat i tak. Stejné to je i s kamarádkou. Zkrotit manželův hlad zvládnout můžeme, ale jde jen o to, jestli se nám chce. A proč se nám možná nechce. Mozek si totiž klade kolikrát jiné otázky než srdce. Není divu, že se v tom pak pěkně smaží.

Nejjednoduším způsobem detoxice mozku je upřímnost srdce. Zdá se to složité, ale není. Když pochopíme, že nemusíme hrát žádné hry, které hrát nechceme, velmi se nám uleví. Protože pravda a láska vždyky zvítězí. Fakt.

Autor: Simona Votyová
Foto: Jana Hozová