Jsem děsně unavenej, tvůj anděl strážný

Milá Simono, mám tě fakt rád. Co mi taky zbývá, když jsem tvůj anděl strážný.. Jenže teď ti musím napsat jedno – jsem děsně unavenej. A aby ne, když jsem se od tvého útlého dětství ještě nezastavil. 

Nejhorší asi byla tvoje absence pudu sebezáchovy, která vyvrcholila celoživotní hrou: „Co se stane když..“ Tolikrát pro tebe zaznamenala fatální následky.. Z mnohých sis přinesla šrámy na těle i na duši, ale přesto jsi spoustu chyb opakovala pořád.

Co se stane když:
Pohladím toho psa za plotem.. Pokousal tě.
Pohladím tu velikou myšku, přestože máma řve, ať to nedělám.. Byla to přiotrávená krysa..
Když vylezu na tuhle skálu…Desetkrát se nestalo nic a pak jsi spadla do rokle..
Když rozezvučím alarm u sámošky.. Díky tomuto kousku tebe a tvé kamarády vyslýchala policie už ve čtvrté třídě!
Když vykouřím cigaretu, přestože mi je jedenáct.. Bylo ti špatně ještě dva dny.
Když sním všechny léky z platíčka, které jsme našly s kamarádkou na zemi… Z frajeřiny bys udělala snad cokoliv.. Ještě, že to byl jen Celaskon..

Pochopitelně jsem se děsil, co se stane, až přijde puberta. Musím přiznat, že to bylo horší, než jsem čekal. Depešácké období se dalo ještě rozdýchat. Ale tvoje neustálé cestování stopem za svým klukem, mi přivodilo pár infarktových situací. Jenže anděl se prostě zhroutit nemůže..

S přibývajícím věkem tvoje hra na „Co se stane když..“ nabírala na obrátkách. Nemusím ani podotýkat, že největší zájem v tobě vzbuzovaly zakázané věci.. Ovšem vrcholem bylo, když ses rozhodla vzít život do svých rukou, vykašlala ses na školu a chtěla jsi dobýt svět jako modelka. Svět dobil tebe a vrátila ses s brekem domů k mamince. A protože jsem se bál, co tě zase napadne, napadlo něco mě. Udělat z tebe mladou maminku. Tahle role by tě mohla naučit zodpovědnosti. A hlavně ti přinést do života nejen řád, ale především štěstí. Měl jsem pravdu.

Jenže co čert nechtěl, nastrčil nám do života plno zkoušek a museli jsme bojovat přímo s peklem v podobě závislostí tvých blízkých. Na jednu stranu tě to posílilo, na druhou se objevila touha prozkoumat další temné kouty lidské existence. Tudíž jsem měl opět plné ruce práce. V rámci své novinářské profese jsi mluvila se zloději, vrahy, vězni, informátory, týranými, handicapovanými a dalšími lidmi, kterým se život vymknul z rukou. Ke všemu jsi chodila na místa, kde tě v klidu mohl někdo sejmout. Uff, to byla fuška!

Po třinácti letech jsem z tebe udělal znovu maminku pěkně divokého kluka, který ti to všechno jednou vrátí :))

Ale zatím tě prosím, seď chvíli na zadku a piš. Hodně jsem se vynasnažil, aby si tvojí knihy čtenáři všimli. Musíš uznat, že po tom všem úsilí, co jsem ti věnoval, si zasloužím na chvíli si odfrknout. Ty zatím můžeš žít divoké příběhy svých hrdinů, ale jen ve své hlavě.

PS: Rád bych se někdy zanudil.

Děkuju ti.

Tvůj anděl strážný.

PPS: Co by napsal anděl strážný vám?

Text: Simona Votyová
Foto: Jana Hozová